Od postavení rozhledny na Sněžníku uběhlo více než 150 let. Město Jílové při této příležitosti vydalo v roce 2004 publikaci, která mapuje dění okolo této zajímavé stavby,. Publikace se jmenuje Kamenná dáma aneb Život rozhledny a pod rozhlednou. S dovolením přetiskujeme jednu z kapitol. (1).

Autorem původního německého textu je Rudolf Dörre (2). Když v roce 1862 vědecké kapacity Rakouska, Saska a Pruska jednaly o nové středoevropské triangulaci, byl odbornou komisí pro koordinaci vybrán Vysoký Sněžník jako nepominutelný a důležitý výškový bod. Zalesněná plošina o rozloze 154,5 jiter (3) nedovolovala na žádném místě volný rozhled pro triangulaci.

Nabízela se tu dvě řešení: buď postavit vhodnou věž, nebo udělat hvězdicovité široké průsmyky nasměrované k dalším vrcholům v Čechách a Sasku. Od c. k. státní správy se nedaly očekávat peníze na postavení věže, ta považovala prosvětlení a průsmyky za dostačující, ačkoli bylo bráno také v úvahu, že zvláště při vichřicích by mohly být průsmyky úplně zničeny.

C. k. generálmajor a ředitel vojenského geografického institutu ve Vídni H. von Fliigeln se jako předseda zde zřízené komise obrátil na jeho Excelenci pana hraběte s prosbou, aby podpořil tento vědecký záměr a nad lesním porostem nechal postavit věž, aby průsmyky nemusely být východiskem. Hraběti záleželo na tom, aby věž ne byla pouze jednoúčelovou stavbou, ale zároveň aby sloužila jako rozhledna. A tak schválil projekt vrchního zemského architekta Karla Moritze Hänela z Dráždan - monumentálně zkonstruovaný masiv z kamene a oceli, zcela bez dřevěných stavebních částí, o celkové výšce 105 stop (4).

Na jaře 1863 byla stavba podle ujednaných nákladů zadána staviteli Josefu Perthenovi z Weiheru (5). Nejprve byl zarovnán terén skalní stěny na základy a poté mohla začít stavba pevné konstrukce lešení sestaveného pro stupňovité zvyšování. Stavební materiál pro stavbu mohl pocházet z plošiny Vysokého Sněžníku jen částečně, na základy. Těžil se na západním okraji plošiny, ale pro velkou tvrdost tamějších pískovcových kvádrů byl použit obyčejný lomový kámen. Pro ornamenty mnohých kameníků musel být otevřen lom s měkčím kamenem na západní straně příkrého srázu, načež hotové výtvory byly vytahovány koňmi poháněným kladkostrojem na plošinu a odtud pak vozem na místo stavby.

V roce 1863 dosáhla stavba výšky 85 stop a do podzimu 1864 celá stavba, včetně terasy, jako monumentální, všechny požadavky architektonické krásy splňující dílo, byla zcela dokončena a předána veřejnosti. Budova je postavena ve stylu tudorovské gotiky, s vnějším schodištěm, 11 stop vysokým kruhovým podstavcem obklopeným v průměru pět stop vysokou balustrádou.

Uvnitř vedou kamenné točité schody nahoru na odpočívadlo s 12 okny, odtud po litinových schodech na terasu, která je ve výši 2 286 + 105 = 2 391 stop nad mořem a nabízí velkolepou vyhlídku na část Čech a Saska. Z rakouské strany začal triangulaci v roce 1864 nejprve astronomickým upřesněním zeměpisné šířky profesor Herr z Vídně. Po pečlivém šetření pomocí přesných přístrojů zjistil, že severní šířka má 50 stupňů 47 minut a 35,5 vteřiny.

V roce 1865 byla c. k. majorem Ganahlem zemská triangulace provedena, v roce 1866 měla pokračovat ze Saska, ale válečnými událostmi byla přerušena.

NÁKLADY NA STAVBU

Stavební objekt si vyžádal tyto náklady:
a) Od lesního úřadu dodané bednění a prkna 1817, 39 zl.
b) Smlouva se stavebním podnikem o zednících a kamenících 14 560 zl.
c) Ocelové součásti věže 2 000 zl.
d) Přeprava a dovoz 107,35 zl.
e) Sochařům za rytí hraběcích erbů 108,19 zl.
f) Zámečníkům a sklenářům 420,09 zl.
g) Dřevěná madla na točitých schodech 47,80 zl.
h) Ocelové plochy na terase 98,46 zl.
i) Za vlajky 27,30 zl.
j) Ostraha objektu, opravy cest a protipožární zabezpečení 487,16 zl.

Celkem si náklady na stavbu vyžádaly částku 19 673,74 zlatých.

Během stavby věže a následném návalu nadšených návštěvníků, pro které byla zřízena malá restaurace v dřevěném domečku, šel jeden hlas od turistů a milovníků přírody, že by bylo dobré zřídit v blízkosti věže ubytování, aby tu bylo možné přenocovat, navštívit rozhlednu při umělém osvětlení a pozorovat východy a západy slunce. Také těmto požadavkům hrabě vyhověl a nechal postavit přiměřenou budovu, sestávající z prostorné jídelny, osmi malých pokojů, tří podkrovních pokojíků včetně kuchyně a sklepa, dokončených a zkolaudovaných v roce 1865. Přízemí mělo kamennou zeď, první poschodí a podkroví byly hrázděné.

Náklady na stavbu hostince zahrnovaly následující částky:
a) Na zdivo a kamenický materiál 2 442,90 zl.
b) Tesařské práce 572,72 zl.
c) Truhlářské, zámečnické a sklenářské práce 605 zl.
d) Různé náklady 115,42 zl.
e) Za dopravu materiálu 1 342,57 zl.
f) Za vnější nátěry dřevěných trámů, štítů a balkonů 146,70 zl.

Celkové náklady: 5 225,31 zlatých

Kamenné schody od hostince k věži, vedoucí mezi skalami, si vyžádaly náklady ve výši 71,50 zlatých.

V letech 1866 - 1868 byl hostinec pronajat za roční nájem 400 zlatých nájemci hotelu Pošta v Podmoklech.

Poznámky:

1) Kapitola je převzata ze zvláštního vydání Časopisu Das Eulautal im Wandel der Zeiten, nesoucího název Der Hohe Schneeberg. Časopis vycházel nepravidelně ve 20. a 30. letech minulého století. Překlad pořídila Jiřina Kaplanová.

2) Rudolf Dörre pocházel z Rozběles, byl například spoluautorem knihy Věnec pověstí z Děčínska, které vyšly v roce 1921, autorem řady odborných a historických Článků z historie našeho kraje.

3) Od 18. století platilo, že I jitro = 57,54642 aru; jitro byla výměra, kterou zemědělec zoral od rána do večera.

4) Česká stopa = 29,6 cm, vídeňská stopa, zvaná též střevíc = 31,6081 cm

5) Weiher byla příbřežní ves, část Děčína. Centrum měla přibližně v místech pod Červeným vrchem a Pastýřskou stěnou. Táhla se až; k Přípeři, z druhé strany k Oldřichovu. Jméno „Weiher" bylo administrativně zrušeno v roce 1948.