O firmě Kunert a synové, která ve své době patřila k největším výrobcům punčoch v Evropě, se mluví dodnes jako o varnsdorfské firmě. Společnost zde ostatně ostatně v roce 1924 vznikla. Chybělo ale málo, aby centrálu celého koncernu přesunula do centra Prahy, konkrétně do Hybernské ulice na dohled od Prašné brány a nedaleko dnešní budovy České národní banky. Pokud by se realizace dotáhla do konce, mohla mít Praha další stavbu od uznávaného architekta Friedricha (Fritze) Lehmanna.

Po konci druhé světové války se každopádně strhla o dům Hybernská č. p. 998 zajímavá právní bitva. Ale popořadě.

Dvacátá a třicátá léta, kdy se z malé společnosti založené Juliusem Kunertem seniorem stala jedna z největších pletárenských společností, jsou už celkem zmapována. Takže jen v kostce.

Zakladatel firmy, vyučený truhlář Julius Kunert se začal pletařině věnovat od roku 1920. Využil k tomu i zkušeností své pozdější manželky Marie, která si svůj první pletařský stroj na ponožky zakoupila v roce 1907. Kromě ponožek pletla i punčochy nebo šály.

Svou první firmu ale umístil Julius Kunert st. do německého Großschönau. Věřil, že německý trh bude pro jeho sortiment vhodnější. Kvůli světové hospodářské krizi se ale nedařilo firmě tak, jak si zakladatel myslel. Rozhodl se proto založit společnost novou, tentokrát v “domovském” Varnsdorfu.

Stalo se tak 23. 5. 1924, společníky ve firmě mu dělali jeho synové Jindřich a Julius ml. Společnost vsadila na umělé vlákno a velmi rychle s ním uspěla. Při založení v roce 1924 měla jen 18 zaměstnanců. O 14 let později už zaměstnávala kolem 5 tisíc lidí a denně byla schopna vyrobit 100 tisíc párů punčoch denně. Firma se zcela po právu označovala za největšího výrobce punčoch v Evropě.

Společnost postupně postavila ve Varnsdorfu několik na svou dobu unikátních funkcionalistických továrních budov. V letech 1927 až 1928 vznikl první “varnsdorský mrakodrap”, jehož podobu navrhla stavební firma Aloise Friedricha. Dnes v budově v ulici Bratislavská č. p. 2166 funguje Vyšší odborná škola, Střední průmyslová škola a Střední odborná škola, Varnsdorf.

Následovaly stavby dalších “mrakodrapů”, tentokrát už od firemního architeka Rudolfa Dinnebiera. Ty jsou dnes bohužel z většiny prázdné a je otázka, co v nich bude. Stavby každopádně ukazovaly rozmach společnost Kunert a synové. Ta postupně provozovala i filiálky v dalších městech, v roce 1937 například převzala třeba pletárnu v Krásné Lípě, která do té doby patřila úhlavnímu konkurentovi Kunertových - podnikateli Josefu Palmemu.

Úspěch firmy dokládá i spolupráce se společností Baťa.Výrobky varnsdorfské společnosti se totiž prodávaly i v sítí obchodů Baťa pod sloganem: ,,K Batově obuvi patří Kunertovy punčochy‘‘.

Myšlenky na Prahu

Druhá světová válka zasáhla do podnikání firmy stejně, jako to bylo i v případě řady jiných společností. Částečně musela pozměnit výrobu (vyráběla třeba padáky), někteří zaměstnanci museli narukovat. Sami majitelé se ale drželi poměrně stranou, nebyli to aktivní nacisté, byť po nátlaku vstoupili v roce 1943 do NSDAP. V červenci 1945 jim zároveň Okresní správní komise ve Varnsdorfu vystavila doklad, že během okupace “projevili činost prokazatelné protinacistickou”.

I během války nicméně firma jela dál, což dokládají úvahy o novém sídle, které mělo být právě v Praze. Na konci července 1943 podepisují oba bratři - tedy Jindřich a Julius ml. - kupní smlouvu na rozsáhlý objekt v pražské Hybernské ulici. Za nemovitost č. p. 998 se zavázali zaplatit celkem 30 milionů korun, což ukazuje, jak majetkově silná tehdy společnost byla. Ve sbírkách Státního okresního archivu v Mostě se nalézá i rozpis, z jakých firemních účtů bratři potřebné peníze získali. Celou nemovitost postupně uhradili do konce roku 1943.

Zároveň ve stejném roce oslovili uznávaného architekta a profesora pražské německé techniky Fritze Lehmanna, který pocházel z nedalekého Šluknova. Objednávka zněla na přestavbu domu č. p. 998. Ve skutečnosti se ale jednalo o novostavbu, jak potvrzuje výpověď Heřmana (Hermanna) Palmeho, někdejšího úředníka Kunertových závodů. Učinil ji v roce 1948, kdy naostro hořel spor o to, co s budovou po konfiskaci celé firmy bude.

“Budova úřadu práce (v zakoupené budově kromě tohoto úřadu fungoval částečně i hotel De Sax, pozn. autor) měl být vlastně úplně demolována a na jejím místě postaven kancelářský a obchodní dům. Mělo to být ústředí celého koncertu Kunert, mělo sem být přesunuto ředitelství z Varnsdorfu,” uvádí ve svém prohlášení Palme.

Kunertovi jednoznačně počítali s tím, jejich společnost bude dál fungovat a to i po válce. V plánu totiž bylo, že se jejich centrála v Praze stane “výkladní skříní” firmy. Nejenže zde měly vzniknout reprezentativní prostory, kde by byli vítání zákazníci ze zahraničí, zároveň by zde fungoval i rozsáhlý obchodní dům Arba, jak plyne z dochovaných plánů. K realizaci nedošlo, i když oba bratři o ní velmi usilovali. Z dochovaných dokumentů nevyplývá, proč se tak stalo.

Po roce 1945 ale dům spadl do správy pražského magistrátu (nucená správa byla zavedena výměrem z 16. srpna 1945) a v následujících letech se vedl spor o to, zda by neměl patřit národnímu podniku Továrny jemných punčoch, jak se jmenoval od roku 1946 vzniklý po znárodnění společnosti bratří Kunertů.

“Tento dům koupili spoluvlastníci firmy J. Kunert a synové ve Varnsdorfu kupní smlouvu ze dne 29. července 1943… Předmětného domu je nezbytně potřeba k provozu znárodněné podstaty včleněné do Továrne jemných punčoch, národního podniku,” píše se v dokumentu, který zástupce podniku poslal v červnu 1947 na ministerstvo průmyslu. Podobná žádost šla ve stejné době i na vedení Československých textilních závodů, pod které varnsdorfský podnik spadal.

Spor se vedl minimálně dva roky, jak ukazují dochované dokumenty. Jak dopadl, není z dochovaných dokumentů jasné. Národní podnik Továrny jemných punčoch se v listopadu 1947 přejmenoval na Národní podnik Elite, po roce 1994 na akciovou společnost stejného jména. To ale už je jiná historie.

Použité zdroje:

• SOA Litoměřice, pobočka Most, Fond: Julius Kunert a synové, v. o. s., tovární výroba punčoch, Varnsdorf
• Europas Größte Strumpffabriken Kunert, Warnsdorf, 1938

Webové zdroje:

• https://elitka100.cz https://www.elite-cz.cz/historie-firmy
• https://www.sluknovskozaskolou.cz/casova-osa/detail/89
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Julius_Kunert
• https://www.aspi.sk/products/lawText/1/13397/1/2/vyhlaska-c-614-1946-uli-o-znarodneni-podniku-j-kunert-a-synove-ve-varnsdorfu/vyhlaska-c-614-1946-uli-o-znarodneni-podniku-j-kunert-a-synove-ve-varnsdorfu .